Přestože cimbál není právě typickým nástrojem severních Čech, vznikla v Liberci, městě pod Ještědem, před 40 lety cimbálová muzika. Jejím zakladatelem je Dušan Kotlár. Vystudoval nejen hudební konzervatoř v Teplicích, ale i speciální pedagogiku v Praze a vysokoškolské doktorské vzdělání na Univerzitě v Nitře, obor sociální práce. Byl vedoucím smyčcové sekce orchestru Divadla F.X. Šaldy a učil hudbu na ZUŠ. Hrál také populární i taneční hudbu, s muzikou poznal kus světa.
„Byla a je to dílna, ve které se vytvořilo mnoho nádherné hudby a zpěvu,“.
Těleso mnoho let vystupuje ve stejném složení: Dušan Kotlár – housle, Lubomír Nevyhoštěný – kontrabas, Miroslav Tipek – klarinet, Dušan Kotlár ml. – klarinet, Milan Kostelenec – housle, Olga Kostelencová – cimbál, zpěv – spolupracovala s brněnským BROLNEM s kterým několikrát koncertovala, natočila řadu krásných CD a zařadila se tak do generace pokračovatelů zpěváků lidových písní.
Kde čerpáte repertoár? Máte vyhraněnou oblast?
V repertoáru máme spoustu známých, krásných lidových písní, ale protože žijeme na severu Čech, přizpůsobili jsme program cimbálky pestrému složení posluchačů. Něco z folkloru, country, populární hudby i klasiky.
Ke skladbám vážné hudby jsme neměli daleko, protože polovina muzikantů působila v orchestru libereckého Divadla F. X. Šaldy.
Hrajeme samozřejmě lidové písně moravské, české, slovenské, ale také např. country Zuzanu, Pomerančový expres, známý Cirkus Rentz z populární tvorby Kdepak ty ptáčku hnízdo máš, Tenkrát na západě, Hallelujah, Cirkus Humberto,…z klasiky Smetanovu Vltavu, Dvořákovo Largo z Novosvětské i Humoresku, operetní melodie Offenbacha, Strausse, Kálmána i árie z oper Verdiho, Bizeta.
Bonbonkem jsou Montiho Čardáš, Brahmsovy Uherské tance, Paganiniho Capriccio, Ohnivé Maďarské variace v podání nejmladšího člena Milana, vítěze několika Mezinárodních houslových soutěží.
Nabízí se otázka, jak vás přijímá obecenstvo?
Často vidím v jejich očích z pódia radost. A to je pro mě i kolegy ta největší odměna,“ Často se stává, že po vystoupení posluchači přijdou za námi a poděkují za pestrý repertoár a krásně prožitý večer. Na některá místa se opakovaně vracíme již několik let.
Kde všude jste koncertovali
Nejdelší hudební výlet byl do Jižní Korei 2x, dále to bylo Norsko, Švýcarsko, Německo, Polsko, Slovensko, u nás Žofín, Španělský sál Pražského hradu nebo Liberecké Divadlo F. X. Šaldy, které se nám podařilo u příležitosti 25 let trvání muziky dokonce celé naplnit nebo Světový festival Khamoro v Praze. Dále na českých zámcích, městských slavnostech, narozeninách, svatbách, či na ochutnávkách vín. Tato skutečnost svědčí o zájmu veřejnosti o tento žánr.
Rok 2020 byl pro všechny z nás náročný? Jak moc ovlivnil koronavirus Vaši tvorbu?
Založíte-li hudební těleso, vaším cílem je hrát. Hrát nikoli pro sebe, ale pro posluchače. Samozřejmě z toho máte sám radost, ale to publikum je součást hudebního tělesa. Ono vytváří aktuální repertoár, dynamiku. Reakce lidí jsou dramaturgy, režiséry, i když to není úplně vidět. Měli jsme nasmlouvánu řadu vystoupení, připraveny programy. Koronavirus přetnul tuto šňůru akcí a výrazně omezil i další nastudování repertoáru. Pořadatelé se průběžně hlásí, ale covid nám všem je stále v patách. Bez muziky a kultury, myslím, ale život nejde. Budeme zase hrát, jen se ten hudební vlak bude chvilku rozkoukávat.
Jaké jsou Vaše plány pro letošní rok 2021? Neuvažujete třeba i o „online koncertech“ ?
Pár odvážných pořadatelů nás oslovilo, a tak se v kalendáři objevují zaplněná okýnka. Zatím online koncerty neplánujeme, bude-li ale nadále tento stav přetrvávat, možná i my se vydáme touto cestou.
Do Vašeho repertoáru patří folklór, populární melodie i vážná hudba. Kterou z písní máte nejraději a proč?
Nemám nejoblíbenější písničku. Mám rád pestrost. Po klidnější melodii něco temperamentnějšího.