Po světě chodí spousta kytaristů samouků. A někdy jsou to skutečně velké hvězdy, třeba takový Brian May z Queen, který si dokonce i sám vyrobil kytaru. Jenže, u kytaristů tohoto formátu je to dar zhůry. My ostatní obyčejní zájemci o hru na kytaru to jako samouci nemáme zas tak jednoduché.
Jistě, ledacos se skutečně dá naučit doma. K sehnání je řada učebnic, na internetu najdeme kytarové lekce v různých úrovních pokročilosti. Cokoliv se nabízí je nám k dispozici. Problém je ale nasnadě: Jak, sedíce před knihou či obrazovkou počítače, kytaru v rukou, poznáme, že hrajeme správně, že si nevědomky nefixujeme nějaký zlozvyk, který nám později může zkomplikovat učení se dalším technikám? Kniha ani obrazovka, byť by byla lepší, nám zpětnou vazbu nedá.
Jediným řešením, které se nabízí, je brát lekce na kytaru od někoho, kdo tomu rozumí, kdo už na kytaru nějaký pátek hraje. A nemusí to nutně být jen profesionální učitel ze Základní umělecké školy nebo snad konzervatoře. Bohatě vystačí, když nám bude kytarové lekce dávat zkušenější kamarád nebo příbuzný. Pokroky už se dostaví samy. A navíc uvidíte, jak se zrychlí vaše pokroky. Takové lekce kytary také mohou docela dost zábavné. Když k tomu přidáte domácí trénink zjistíte, že se zlepšujete mnohem více, než když jste se spoléhali na knížky nebo internet.
Zkušenější známý vás může nejen naučit vlastní triky a předat vám zkušenosti. Pomůže vám také se zapeklitějšími částmi lekcí, které si nastudujete z různých jiných zdrojů.
Není proto nejmenší důvod obávat se kytarových lekcí. V každém případě vám pomohou.