Možná to pro vás nebude nic nového, ale my na tuto píseň poprvé narazili až na konci minulého roku. „Za tři rohy penalta“ je píseň Jaromíra Nohavici, která vzpomíná na dětská léta v dřívějších dobách. Dříve narození si jistě při poslechu vybaví svoje dětství, které se s tím současným nedá vůbec srovnávat. Je zkrátka jiná doba, jiné možnosti, nechceme tím naznačit, abychom se vraceli do let minulých, ale konkrétně v tomto případě je to něco, nad čím bychom se měli zamyslet.
I proto se tato píseň stala jakousi „hymnou“ nejen pro fotbalovou asociaci, která se aktuálně chce zaměřit ještě více na výchovu těch nejmenších hráčů, kterým chybí tento neřízený trénink, kdy se děti různých věkových kategorií prakticky každý den scházeli na hřištích a hráli fotbal, aniž by je někdo řídil, ať už z pozice rozhodčího či trenéra. A tento střípek nejen fotbalové výchovy zkrátka aktuálně chybí. Řízený trénink v konkrétním klubu toto nahradit zkrátka nedokáže, alespoň ne v takové míře. Nicméně právě tento problém ovlivňuje aktuální metodiky tréninku, kdy se cílí na samostatnost rozhodování u hráčů a více herní formy, aby to napodobovalo dřívější hru na dvě před domem.
Nedostatek pohybu u dětí
Nedostatkem pohybu dětí ale netrpí jen fotbal, ale i další sporty. Je jasné, že v současné době se rodiče bojí nechat děti samotné venku, dříve bylo možné hrát i v ulici na silnici, kde projelo pár aut denně, což už dnes možné není, ale děti už nejsou vidět v aktivním pohybu ani na hřištích. Je tedy na nás všech – rodičích, trenérech, učitelích… abychom je dokázali přesvědčit o tom, že aktivní pohyb je důležitý a že i sportování jim může přinést nezapomenutelné zážitky, které jsou cennější než ty z virtuálního světa mobilů a tabletů…
Jaromír Nohavica živě
Nebudeme zdržovat a poslechněte si sami tuto píseň v podání Jaromíra Nohavici. Vraťte se alespoň touto formou do svého dětství a zkuste se zamyslet, zda není nějaká šance to prosadit i nyní…